Ze severu na jih Česka 19.6. - 27.6. 2021 

Je 18.6.2021 Skoro na místo startu, nás přiváží moje žena Eva v Honzovém autě. Ráno vyyjíždíme ze Šluknovského výběžku. Za obci Lobendava a horou Bukova asi 510metrů vysokou, se nachází nejsevernější bod Česka. Prodíráme se složitým lesnatým terénem. Po více jak hodině, dorážíme na místo. Nespěcháme. Rozhlížíme se po místě kde si usteleme. Poznáváme okolí a nacházíme i pitnou tekoucí vodu. U nejsevernějšího bodu se dá v pohodě přespat, tak tentokrát spím pod širákem, Honza v hamace. Brzy se ukládáme na kutě, pod širákem. Jen tak na lehko. Spacák a celta. Ještě dlouho do noci si máme co vyprávět.  19.6.2021. Ráno při balení si nás našla Martina s manželem. Martina Josífek Zelinková, Která sama jela na koloběžce z Tanvaldu do Santiága de Compostela SvatoJakubskou pouť. Ještě nějakou dobu pobýváme v družném rozhovoru. Máme s Honzou radost. Martina Honzovi podpisuje knížku. Já ji nechal doma. Musel bych jí celou pouť vozit. Honza to má lepší, po cestě se u nich doma zastavujeme. Start máme za sebou. Martina s mužem nás opouští. Získali jsme si 3,5hod zpožďění. Samozřejmě, že k naší spokojenosti. Tyto chvíle jsme trávili s človíčkem jejíž knížka nám vléla krev do žil. Moc děkujeme, za její čas. Krajina národního parku, České Švýcarsko je překrásná. Skalnaté soutězky, jeskyně atd... Ještě nám dnes zbývá. 30km. V pozdním odpoledni se dostáváme k Bělčickému rybníku, kde dnes budeme spát. U vody je rodinka s malými dětmi a tak stan stavíme opodál. Věnujeme se odpočinku a vstřebávání zážitků. Nejen z chvil strávených s koloběžkářkou, ale také nad tím co jsme dnes viděli. Několik vesniček s historickými staveními. Když jsme letos v dubnu jeli ze západu na východ, měli jsme úplně jiné povětrnostní podmínky. Užíváme si toho, že do spacáku můžeme vkloznout jen na lehko. Pomalu usínáme. 20.6.02021 Je slunečné ráno. Zatím co Honza, musí utáhmout povolený nosič na předním kole. Já využívám možnosti vykoupat se v rybníku. Nemíchám se mu do opravy. Jen on ví jak na to. Je to úprava, kde je druhý zbytečný. Vyrážíme dál do kopce. Na kterém je skalní město. Tady mě Honza některými místy provádí, je to krásné. I když se mi moc nechce. Po cestě dávájí mobilem o sobě dvě holky, že by nás rády kousek doprovodily. Schodou náhod jde o dvě Jany. Na smluveném místě se setkáváme a po krátké domluvě vyrážíme společně dál. Jana na kolobrndě a její kamarádka na kole, jasně, že je také Jana, to tu znají, tak nás vedou, až do České Lípy. Tady se rozcházíme. Před příjezdem ke kamarádce Haně Grunterce nás opustily obě Jany z dopolední projížďky. Děkujeme. Už jsme zase sami. Po dobrém obědě a občerstvení vyrážíme za doprovodu Jany P. Ta nás na kole přivádí do soutězky s názvem Peklo. Soutězka jak má bejt. Všem přeji aby si tímto krásným krajem prošli. My jedeme dál promočení vlastním potem. Dojíždíme do chatařské oblasti. Jana nás musí opustit a vrátit se domů. Otáčí a vrací se do Mimoně, odkud za námi přijela. I tak si bude muset časem svítit na cestu. Protože ji v podvečer čeká dlouhá cesta. Ještě stačíla za jízdy za námi, natočit krátké vídeo, jak jedu na koloběžce. Po rozloučení v Zahrádkách, jdeme spláchnout dnešní pot z cest na pivo. Než přijde tma dojíždíme do cíle dnešní části poutě. Vesnice Loubí. Za kterou spíme ve strání. Ráno nás čeká Kokořínsko a Máchuv kraj.

21.6.2021 Vstáváme a každý máme svůj vstávaci rituál. Balíme a snídáme, každý co si veze. Nyní začne období kdy si již budeme muset dokupovat potraviny. Jedeme krajinou kde vládnou roubené stavby, Lidé se tady snaží své stavby nějakým způsobem od sebe odlišit. U některých domů mají vedle dřevěných trámů bíle části stěn. Jiné domy lákají turisty na své předzahrádky, nebo dřevořezby a sochy. Po cestě vidíme několik starých požárnických staveb. Jsou malá a očividně už by dnes nestačila době. Přesto je domorodci opatrují a udržují. Prostě stále je na co se dívat. Dnes končíme u Honzové známe v Mělnickém Vtelnu. Počasí se nám kazí a tak střecha nad hlavou nám neuškodí. Garsonka je součastí komplexu podobných garsonek. Spíme na zemi ve spacácích. Osprchovaní, plné žaludky dobrot, a výhled přes balkon do korun stromů, bičovaných deštěm a větrem nás uspávají.

22.6. 2021 Ráno stále prší do Dubče k Honzovi je to kousek. Tak vyčkáváme až přestane. Jednou musí. Kolem 14 hodiny nás počasí pouští na další cestu. Jsem v klidu, parťák tu jezdí často a ví jak je to s časem. Honza naviguje super přes Benátky nad Jizerou a Brandýs nad Labem, do Prahy Dubeč. Tu mají se svou ženou, hezký rodinný domek. Bydlí na samém okraji Prahy. a tak jedeme stále příjemným krajem. Nutno dodat, že okolí Prahy je protkáno spoutou cyklostezek, tak se nám jede parádně. Večerní sprcha, teplá večeře a debata nad pokračováním naší cesty. Už jsme v postelích a ještě chvílí debetujeme nad společnými zážitky.

23.6.2021 Po snídani čekáme znovu až se počasí umoudří. Navigátor má tento kraj projety skrz na skrz. Tak mu věřím i když jsem nervozní se zpoždění. Vydali jsme se okrajem Prahy na Říčany, Štiřín až do Zbořeného Kostelce na vodácky kemp. Již kousek to máme do Týnce nad Sázavou. Při rozbalování našeho bivaku se ukázala Soňa a její partner. Po chvilce se vratili domů. Zítra nás bude doprovázet. Touláme se kolem vodáckého campu a nechce se nám spát. Pozorujeme oblohu, na řece je klid. Vypadá to, že vodáci jsou v práci. Nakonec pod přístřeškem usínáme. Ne na dlouho v noci přichází prudký vítr a silný déšť. Na půl ve spacácích se snažíme udržet přístřešek před jeho devestaci. Je to sice profesionální plachta, určená na spaní pod širákem. Jenže kolíky nechtěly zůstat v zemi a tak jsme je museli zastupovat my. Do té doby než se vše uklidnilo. Naštěstí jsme měli věci jen vlhké a tak se dalo pokračovat ve spaní.

24.6.2021 Ráno jsme viděli tu spoušť. Navíc asi dva metry od našeho fleku ležela silná větev. Asi by nás to pořádně bolelo. Tráva poseta vrbovým listím jak na podzim. Honzovi zmokly peníze a tak na stole vše suší. Já jsem zvyklý na poutích mít doklady a peníze na těle a tak jsem byl bez úhony. Mezi tím přijela Soňa s koloběžkou a řekla co se vnoci událo. Někde na Jižní Moravě udeřilo tornádo. A široké okolí tak postihl silný vítr. Člověk si v noci v tom pekle ani neuvědomil co se mohlo stát. Byli jsme vtaženi do udržení přístřešku se funkčním stavu, že jsme nic jiného nevnímali. Je dopoledne a cesty jsou plné kaluží a drobných větviček. Soňa nás vede trochu mimo náš plán. Jeji parta lidí má někde posezení a tak nás chce představit. Nám to nevadí. Je to jen kousek od naší cesty. Posedíme a po drobném občerstvení se loučíme. Super jsme si to užili. V Bystřici nás Soňa nechává svému osudu a vrací se za přátely. Cesta nám ubíha a tak se dostáváme na zříceninu hradu Šelmberk, kousek od Mladé Vožice. Celý areál si procházíme a zkoumáme každou skulinku. Jenže se počasí zhoršuje, musíme postavit přístřešky. Tentokrát každý svůj. Máme oba stejné, chytáme spaní a zase prší. Není to dobré, po tak divoké a v noci. Jdeme brzy spát jsme nevyspaní s minulé noci. Déšť ustává a tak v pohodě usínáme. . 25.6.2021 Sluníčko a mokrá tráva ve které jsme si ustlali, nás rychle probraly, do ranní pohody. Dnešní jízda je ovlivněna popadanými stromy. Také u cest vidíme spadlé elektrické vedení. Mnoho vesnic je bez proudu. Nejraději bych odložil koloběžku a šel pomoci domorodcům odstraňovat škody. Vidím jak čety dobrovolníků jsou sehrané a práce jim jde od ruky. Raději jedeme dál i když jsou místa kde musíme na mokrou louku a kalamitu obejít. Dostáváme se do krajiny rybníků, i tady je několik statných stromů spadlých do vody, nebo na cestu. S jedním deštěm se nám podařilo dojet do Kardašové Řečice 55km. Před městečkem si fotím polámané elektrické stpžáry. Na místním náměstí se nám dostalo super přivítání. Uvítal nás se majitel Domácího bistra U veselých sousedek. Který ocenil našich společných letošních najetých 1000km. Navíc se setkáváme s rodiči od Veroniky Slaninové. Veronika nás přivádí na malou chatku na okraji městečka, je bez proudu a tím i bez vody. Zato spousta bodavého hmyzu. Jsme hoši vychovaní přírodou, tak jsme v pohodě. Jen nevedem žádné noční diskuze. Jsme ve spacácích až nad hlavu zalezení. Tím se ty potvůrky bodavé, na nás nedostanou.

Maminka od Veroniky, s námi na chatce.

26.6.2021  Ráno máme rychle zbaleno. I v ránu se nás snaží hmyz vyhnat dál. Dnešní je sváteční. Ráno snídaně v bistru. Loučíme se s Veronikou hospodským a odjíždíme. Ještě se otáčíme a pohledem se loučíme s lidmi kteří i když sami prožívali těžké chvíle, nám poskytli vše co jsme potřebovali a ještě mnoho na víc. Díky. Jedeme dál a nemůžeme minout největší rybník Rožmberk. Také si vychutnáváme okolí města Třeboň. Projíždíme krátkými trasami z loňského roku. Zastavujeme u hospody a četli nabídku. Přišla za námi dvojice a říkali, že nás viděli ve Štiříně, před dvěmi dny. Na jiném místě upravujeme Modrou vážku a najednou slyšíme dědové na kolobrndě. Když k tomu přidáme dnešní snídaní v bistru v Kardašove Řečici jde o super den. Přichází pozdní odpoledne a my jsme dojeli kousek za Trhové Sviny do Nesměň kde zný Honza zajímavou základnu. Centrum Nesměň, v areálu s na jeho okraji dostáváme prostor na naše přístřešky. zde jsme spali u skupinky lidí. Zvědavost komunity, je dovedla knám. Vzájemně komunikujem a jejich ostych, díky tomů, že někdo Honzu zná i když tam dnes nebyl nám pomohlo. Po chvilce nás pozvali do komunitní jídelny na večeři. Jídlo mi chutnalo i když mám rád jiné pochutiny. Nakonec končíme ve sprchách a odcházíme do svých přístřešku. Dneska máme za sebou nejdelší cestu 67km.

27.6.2021 Dnes nás čeká poslední část. Ještě ráno po sbalení, při odchodu, jsme zastavení u odpočinkového místa komunity. Přicházi dva členové a přináčí nám políku. Je dobrá a hustá. Dává nám potřebné látky na cestu. Děkujeme a už jsme na cestě dál. Projíždíme kolem rozhledny Slabošovka. V hlavách máme již nejjižnější bod Česka a tak jedeme dál. Příjemné krajina navozuje pocit pohody. U Kaplic míjíme na dohled další rozhlednu Hradišťský vrch 780m. Dále již projíždíme řídce osídlenou krajinou. Po cestách nejezdí skoro žádná auta. Přijíždíme do Dolního Dvořiště, kde se zastavujeme na náměstí. Dáváme si oběd, dobře tu vaří. Následuje Horní Dvořiště a už cítíme hraniční přechod do Rakouska. Kde leží ii cíl této poutě,

Hurá máme to v 17.17 hod v nedělním klídku. Dnes to je poslední etapa. Urazili jsme 43km. 

Užíváme si cestu.  Za první polovinu letošního roku 2021, jsme projeli všechny 4 body Česka. Ze západu na východ v dubnu a nyní, z nejsevernějšího bodu na nejjížnější bod Česka. Kam to bude příště. Mimo tyto body, jsme projeli Čechy z Polska do Rakouska. Já pak sám Moravu od Polska do Rakouska. Jako odměnu jedeme ještě tři dny kolem vltavy.