Pouť: Přejezd Česka z nejzápadnějšího koutu na nejvýchodnější kout Česka s Honzou Kosem z Prahy. Je to můj nový parťák s kterým jsem již jel část poutě, přejezd Česka z Polska do Rakouska v roce 2020.
Je 12. 4. 2021 Dnes večer se mají otevřít hranice měst, člověk tak znovu bude moci v klidu cestovat. Večer přijíždíme autem za obec Krásná u Aše. Po vybalení koloběžek z auta, posláme auto řízené mou ženou Evou domů. Montujeme koloběžky a přidáváme brašny. Mezitím vidíme mladého turistu se psem jak směřuje stejným směrem jak chceme pokračovat I my. Všude kolem leží jinovatka a občas i sněhová pole.
Koloběžky nabalené, vyrážíme, jedeme i nejedeme. Podle terénu se dostáváme na hranici s Německem. Je tu sloup s označením nejzápadnějšího koutu Česka. Mimo jiné tu je i nově rekonstruhovaný přístřešek. Začíná tu byt rušno. Chceme vyrazit hned jak se hranice mezi městy otevřou. Být tak mezi prvními. Stejný názor, však má více lidí jak zjišťujeme. V příjemné ale sardinkové atmosféře zůstáváme v debatě s 8 mladými lidmi u ohně. Spím dole na lavici a Honza se mačkal na patře mezi mladými. Důležité je, že máme střechu nad hlavou. Počasí jako by vládu jaru nechtělo předat. Dává najevo, že musíme počítat s nepohodou.
13. 4 . 2021 Loučíme se skupinou mladých turistů, ti se pěšky vydávají na týdenní pochod hraničními horami. Pak se vráti domů, jak budou mít čas, zase vyrazí a budou pokračovat, kde skončili. Druhou části své cesty kolem České Republiky. My se kolem 9 hodiny ráno vydáváme lesem přes pařezy a drsnou lesní krajinou prosáklou tajícím sněhem. Těžce naložené koloběžky, spacáky, plachtami, karimatkami a dalšími věcmi osobní potřeby, doplněné o potraviny, jsou zkouškou naší síly. Jak všichni víme otevřeny byly jen potravinové obchody, hospody a jiné obchody budou ještě nějakou dobu zavřené. Mokří se dostáváme z lesa. Tu nás čeká avizovaná snídaně nový kamarád a vrstevník Luboš nám přinesl teplé občerstvení. Moc nám to bodlo. Po mrazivé noci a nyní s teplotami těsně pod nulou je to vítané. Po krátkém zastavení se vydáváme cestou do Aše. Projíždíme městem a pokračujeme do Skalné a dále na Milhostov, Habartov. Za městem hledáme jeskyňku o které Honza vím. Chvíli to trvá ale úspěšně. Musíme naše stroje ještě vytlačit lesnatým kopcem k Trempské jeskyňce, jak nám ukazuji různé drobné předměty a popisky na stěnách. I dnes večer mrzne. Chystáme dřevo a zachvíli se u ohně zahříváme. Chystáme si na zem plachty, nafukovací karimatky, jsou nedílnou současti výbavy a při dalších večerech neocenitelné. Zalézame za velké kameny o velikosti postele, aby za námi mríz nemohl. Unaveni usínáme. Hvězdy opatrně nakukuji otvorem pod převis nebo jeskyňkou. Jde asi o pět metrů dlouhý tunel. Ten se do kopce zužuje, že jen stěží se dá protáhnout ven. 
14.4.2021 První noc na cestě máme za sebou. Trochu jsme zimu cítili, dalo se to ale přežít. Ráno je okolí našeho příbytku zahaleno do bílého povlaku. Honem udělat oheň. Uvařit čaj a mezi tím rychle zbalit. Pak už jen dostat stejnou cestou koloběžky dolu. Docela to po jinovatce klouže. Aspoň se dostáváme do provozní teploty. Než se vzpamatujeme jsme v údolí a směřujeme na blízký Sokolov. Projíždím městečkem Svatava, Královským Poříčím a údolím fičíme dál. Sokolov a zastavujeme se u hradu Leket. Ulovím kešku a můžeme pokračovat dál. Zastavujeme v Karlových Varech. Promenáda a teplý pramen je naší odpočinkovou zástavkou. Mezi Loktem a Karlovými Vary se k nám chtěla přidat koloběžkářka. Nakonec se omluvila, že se pokusí s námi setkat ve Varech i to se nakonec neuskutečnilo. Vyrážíme K.Varami nahoru k letišti a dál na Andělskou horu. Tady jsme plánovali přespat. Ale rozhodli jsme se, že to ještě protáhneme dál. Mezi Žalmanovem a Stružnou si u cesty ukládáme věci ke spaní do stanu. Najednou kousek od nás, ze směru od Prahy zastavuje auto a vycházi žena doprovázena mužem. Mají něco v rukou a směřuji k nám. Hádáme co se asi děje, brzy ale tušíme o koho jde. Po vzájemném pozdravu zjišťujeme, že jde o již zmíněnou koloběžkářku. Dostáváme svačinku a asi hodinu jsme ve společné debatě. Nakonec po rozloučení uléháme a ještě dlouho s Honzou přemýšlíme nad tím co nás na cestě čeká. Zatím je zima v mezích.
15.4.2021
Ráno nás probouzí mrazivé sluníčko. Tráva je zbarvená blílou barvou. O to rychleji balíme abychom se na trase zahřáli. Přes den již sluníčko je schopné vyhnat teplotu až na + 3 stupně. Dnes jedeme po okraji Vojenského újezdu Hradiště. Krajina je příjemně zvlněna a hodně otevřena. Zemědělská oblast a spousty menších rybníků. V obci Bražec se dostáváme na okraji vojenského újezdu. Který bude delší dobu lemovat naši cestu. Asi po 15 km se zastavujeme u autobusové zástavky Radošov. Naproti nám jsou vojenské budovy asi nějaké velitelství. Je třeba si odpočinout i když zástavka připomíná ruinu než něco pro odpočinek. Určujeme si jak dlouho jedeme než se zastavíme. Počasí se zatím drží. I nadále jedeme otevřenou krajinou a při jízdě se kocháme. Újezd se nám začíná vzdalovat. Stále ještě potkáváme ukazovatele směru k Vojenskému újezdu Hradiště. Všímáme si zdevastovaného zámku Luka v blízké prodejně si nakupujeme potraviny a dál směřujeme na Valeč. Kolem Albeřické hůrky 632 m pozorujeme místní rybníčky. Jsme asi v polovině dnešní cesty a zastavujeme v obci Valeč. Nachází se tu pivovarské sklepy, Letohrádek Valeč, v zámeckém parku stojí několik soch, zámecký skleník, bývalý špitál, kostel nejsvětější trojice, výklenková kaple nejsvětější trojice, kostel narození sv. Jana Křtitele, Fišerová kaplička a další drobné památky. Je vidět, že v minulosti šlo bohatou oblast. Museli bychom se ale zdržt delší dobu a to nám nedovoluje čas. Pokračujeme až do Vroutek. Další zajimavé městečko. S morovým sloupem, pomníkem padlých druhé světové války, klasicistní brána, kostel a vše co k obci patří. Dalším zastaveném bylo město Kryry. To už jedeme k cílovému obcí Hořovičky. Chvíle zastavení ve městě. Věříme, že se ukáže člověk, který nám přislíbil nocleh. Přece jenom noční teploty klesají pod bod mrazu. Přes den se nějakém teplu nedá mluvit. Asi po hodině čekání vyrážíme dál. Abychom za městem postavili stan. Honza pak na svém vařiči vaří čaj a jdeme spát. Ve spacácích se domlouváme na další cestě. Zítra jedeme do Unhoště. Tady se mám na pár chvil setkat s kamarádem Hadě. Také se ještě večer dovídáme, že si nás ráno najdou kamarádi na koloběžkách a budou nás doprovázet skoro celý den.
16.4.2021 I toto ráno se znovu navlékáme do zimního. Pošmourné počasi napovídá, že ani dnes se na sluníčku neohřejeme. Při snídaní kousek od nás parkuje auto. Žena a dva kluci. Vykládají z auta a montují do kupy, kolo a koloběžku. Řidička mezi tím nám přináší teplou polévku a něco na pití. Seznamujeme se, všichni jsou z Rakovníka. Domlouváme se na tom, že nás dnes povedou k cíli cestou, kterou znají a líbí se jim. Vyrážíme, žena odjíždí s autem do práce. Projíždíme krajinou a spokojeně si povídáme. Na oběd přes okénko, zastavujeme v Lužné u Rakovníka vedle vlakového nádraží. Kluci nás protáhuji naučnou stezkou, Louštín se zastavením u romantického rybníčku Punčoška. Cyklostezka vede Maxovou oborou. Dále po stejně značené cestě jedeme okrajem CHKO Křivokládsko. Míjíme obec Lány Před koncem otevírací doby, stojíme u prodejny s potravinami na okraji Unhoště. Na smluveném místě, kde nás má na chvíli navštívit můj kamarád z mládí Hádě. Máme čas si nákoupit potraviny. Čekám na křižovatce, a najednou zastavuje auto, vychází cizí pán a říká, já vás sleduji na facebooku. Vyfotil si mne a nastoupil do auta a odjel. Přichází Honza s nákupem, po chvilce přijíždí i Hádě. Po krátkém pokecu, jsme domlouváme, pojede za námi na místo kde se nám bude chtít postavit stan. To je problém, borovicový les je na zemi pokryt ostružiním. Ale nakonec Honza nachází místo, stavíme stan. Mezi tím kamarád stojí s autem opodál. Jak jsem přichystaný na spaní, jdu za ním do auta. Je to super v autě je teplo a venku zima. Už je tma a já se vracím za Honzou. Ještě pár slov k dnešnímu plně využitému dnu. Přemáhá nás spánek.
17.4.2021. Dnes jedeme asi 45km. Tím máme dost času se vyhřát, u Honzy doma. Už se oba těšíme také na teplou vodu, večeři a domácí pohodu. Balíme a vyjíždíme z lesa. Vracíme se na včerejší místo, kde jsme se setkali s mým kamarádem. Od křižovatky pak uháníme k Praze. Jsem zvědavý kudy mě Honza povede. Přijíždíme na okraj letiště Václava Havla. Tady je nejzápadnější kout Prahy. Ještě pár pohledů na vzlétající létající stroj se spousty pasažérů. Netuším jak to půjde. Projíždíme kolem Břevnovského kláštra. O kousek dál zastavujeme na kus řeči u parťákova, syna a vyrážíme dál Prahou. Projížíme vedle Strahovského stadionu. Pamatuji si ho ještě z dob, plné krásy. Dnes je to smutný pohled. Vím, že Dubeč je na opačné straně než z jaké do Prahy vjíždíme. Je vidět, že parťák má na koloběžce hlavní město projeté ze všech stran. Jedeme úzkými uličkami a kličkujeme mezi zaparkovanými auty. Tuším, že tady moc turistů nechodí. Přesto jsou tu zajímavé místa. Později se dovídáme, že jsme míjeli auto s místními koloběžkáři. Prahy neznalý člověk, by se ve spleti uliček, kterými mě Honza vede ztratil. Díky Honzovi jsme ladně proplouvali uličkami hlavního města, nevadila ani jízda po žulových kostkách starého města. Než jsem se vzpamatoval, stojíme u domu rodiny Honzy Kose v Dubči. Nedávno jsme tady přepřahali auta, když jsme se dopravovali za město Aš. Na start této poutě. Ale to už nás vítá pani Marta, žena mého parťáka. Probíhá higiéna a plánování kudy kam. Také již víme, že na Moravu nás doprovodí koloběžkář Zdeněk. Nikdo ho sice neznáme ale je jasné, že nám zpříjemní společné dny.
18. 4. 2021 Po snídaní již na dvoře stoji třetí do party. Honem balíme koloběžky, které jsou již suché po včerejší hygijeně. Protože jsme přijeli pořádně zablácení. Netrvá dlouho a jsme na cestě mezi poly. Vedeme rozhovor abychom se seznámili a zjistili co kdo od koho může čekat. Přesně v době oběda jsme v Kostelci nad Černými lesy. Chvíli hledáme dům, kde nás s jídlem čeká trampská rodina paní Laďky. Ta v okolí organizuje country zábavy. Má a Honzova krevní skupina. U Zdenka nevíme. Všichni tři jsme bohatě pohoštěni a dvě hodiny rychle uběhly. Podívali jsme se na kroniku country akcí. Také jsme se v ní zvěčnili. I když nám je po dobrém jídle, lenivo a spokojeno vyrážíme, před domem děláme pár společných fotek a parta třech králů, může vyrazit. Všichni jsme fousatí a prošedivěli. Ladí nám to, budíme pozornost. To už ale máme za sebou další kilometry. U obce Toušice si fotíme několik velikonočních slaměných zajíců, v lidské velikosti a znázorňujících zaječí rodinku. Stále jsou zavřeny hospody tak i nadále musíme s jídlem improvizovat. Znovu nás v pohotovosti drží počasí a netušíme kdy začne pršet. Tušíme tak, že asi nebude v noci mrznout. Pár kilometrů za obci Bečváry u obce Starkoč je Starkočská vyhlídka nachází se u malého lesíku s možnosti postavení stanu. Poprvé jsou stany dva. Zdeněk si veze svůj a svou zásobu jídla. Stále musíme být v zimním oblečení. Stany stojí a my se můžeme věnovat jídlu a debatám o čemkoli. Večer rychle uběhne a zalézáme do spacáků. Musíme jít spát I když se nám nechce. Ráno musíme brzy vstávat aby jsme měli dost času na další jízdu.
19.4. 2021. Den kdy by můj tatínek oslavil narozeniny. Všichni se setkáváme u stanů a věnujeme se snídani a následnému balení. Kluci mají brašny stejného výrobce. Já mám brašny obyčejné, tak musím balit jinak a složitěji. Ale také nepromokavé. Vyrážíme, vracíme se na trasu a dnes nás čeká průjezd Kutné Hory. Těsně před městem, mi začaly vlát věci na řiditkách. Všichni jsme pospíchali abychom mohli fotit. Bezpečnost velela zastavit. Kontrola nosiče ukázala, že je to praskla spojka mezi rámem koloběžky a nosičem. V tom okamžiku telefón a na drátě byla Lenka, která nám fandí a chce se kousek svést. Přerušil jsem její hovor a vysvětlil náši situaci. Položila hovor, poslala sms s adresou a kontaktem na servis. Následovalo krátké hledání a už jsme stáli před obchodem s koly. Náhubek na nos a jsem ve vnitř cykloobchodu. Příjemný personal i se servismanem, brzy byl obraze. Přinesl vše co potřebujeme a my vypadli na ulici provést opravu. Honza se chápe práce a Zdeněk přidržuje kolobku a já nosič, aby se nemusel sundávat s bočními brašnami. Práce šla Honzovi od ruky. Hotovo, ještě fotka štítu prodejny pro připadné ztroskotance jak jsme my. Popojíždíme a fotíme krasnou Kutnou Horu. Nad námi visí zase mračna. Honza si stěžuje, že má problém se zadním kolem. Začiná pořádně pršet. U větnamského obchodu mají prodlouženou střechu. Necháváme kolobky a jdeme si koupit vodu a sladkosti. Honza kontroluje zadní kolo a na plášti je boule. Rychle pokračujeme, projíždíme Vrdy a zastavujeme ve Vinici u autobusové zástavky. I tentokrát nás probral telefón. Na druhé straně, naše spása Lenka. Zeptala se kde jsme. Zachvili zastavilo auto a vystoupila usměvavá pani. Ta co nám pomohla už před chvíli. Smál jsem se jak Honza vysvětloval svůj nález na zadním kole. Tentokrát jsme se dověděli, že pokud nechceme znovu do Kutné Hory, musíme pokračovat dal. Při pojidáni bábovky od Lenky se dovídáme kde se dá přespat. Mezitim déšť ustal, my pokračujeme dál. Vypadáme jako zmoklé slepice. Lenka nás opouští. Patří jí moc velké díky. My pospícháme na blízkou Starkočskou vyhlídku. Nadkrytá pergola, stoly, lavice a hezký rozhled do okolí. Lenka nám vybrala dobré místo, i když kousek mimo trasu. To nevadí. Trasa dalšího dne se trochu upraví. Nic se neděje. Stavíme stany a na stole rozkládáme věci k večeři. Zdeněk si na vařiči dělá teplou večeři. My to odbýváme studeným jídlem. Je nám dobře a brzy se odebíráme na kutě. Jak je již pravidlem, brzy vstáváme.
20. 4. 2021 Honza se probral jako první a už obchází s foťákem a fotí sluncem zalité okolí. I když počasí není příliš nakolněné k jeho činnosi. Probihá klasický ranní rituál a už jsme na cestě. Dneska projedeme okrajem CHKO Železné hory, Heřmanův Městec. Slatiňany a u městečka Luže přespíme. Sotva se rozjedeme u obce Březinka se předemnou ozve rána jak z děla, až to se mnou trhlo. Jedu těsně za Honzou a rána vycházela z jeho zadního kola. Naštěstí nejedeme s kopce, tak to ustojíme. Kontrola defektu ukazuje, že plášť rozthlý v délce asi 30 cm. Tudíš se nedá opravit. Vytlačili jsme své stroje kousek nad vesnici a snažili vše vyřešit. Honzův povel byl jasný. Potřebuji seno nebo slámu do pláště. Všichni tři šmejdíme po příkopě. Řidiči se za námi nechápavě ohlíží. V tomto ročním období se sláma špatně hledá. Zachvíli se nám daři zboží najít a Honza vše cpe do pláště. Stáhl páskou a stačilo, může tlačit těžkou koloběžku a občas zvládne krátký sjezd. V tu chvíli už mám nafoceny defekt a vložený na facebook. Nad obcí je statek a čerpací stanici. Tady jsme si mohli ven koupit teplé jídlo. Honza ale vyráží dřív. Chce se dostat co nejdále. Je jasné, že my ho rychle dojedeme, jak bude zapotřebí. Během oběda mám telefon, muž na druhé straně, by rád mluvil s Honzou. Musím honem za ním vyrazit a dohnat ho. Zdeněk může v klidu dojíst jídlo, pak se za námi vydat. Já nechávám nedojezeno. Spojil se snámi, Jan Jilek z vlastním autem a jeho iniciativy. Nakonec přivezl plášť a duši z obchodu s koloběžkami od výrobce Kostka. Na okraji Heřmanova Městce u nás zastavuje auto. Servisman vytahuje potřebné věci a s Honzou provádí opravu. Já se dovídám, že dneska můžeme přespat v Zaječicích. Je to příjemná zpráva, zatím jsme ale daleko. Ve 14 hodim je opraveno. A můžeme jet dál. Jan se rozhodl přidal na své koloběžce. Doprovodi nás až do místa přenocování Zaječic. Dik, že nás lidé jako je Jan Lilek sleduje na facebooku a rychle pomohou. Díky Jendoví. Mezi tím se loučíme se Zeňkem v Heřmově Městci. Rozhodl se, že bude pokračovat sám. Je pracující a musí být včas na místě aby se mohl vrátit do Prahy. Mrzí nás to ale chápeme. S doprovodem vyrážíme dál. Před Zaječicemi je čerpací stanice a tu máme počkat na muže u kterého máme přeaspat. Jan, naše spása při opravě koloběžky, nás opouští a vydává se zpátky, kde si nechal auto. Jindra u kterého budeme spát, za námi dorazil se syny na kolech. Mladík nám řekl proč se rozhodla rodina nás nechat přespat. Prováděli rekonstrukci domu po rodičích. Byli těsně před nastěhováním, tak jsme byli první kdo tam přespal. Snad jím to přineslo štěstí. Celá rodinka nás přivítala a dala najíst. Sprcha a pak už si společně vykládáme zážitky, ty pak ovládly celý večer. Jindrová žena se přiznala, že jejím sen je mít koloběžku a jezdit. Hostitel naznačil, že je to reálné. Paní domáci musela odejít s kluky, dát je spát. Krásný večer. Vytahujeme spacáky a rozkládáme na podlaze. Rodina nám nalila energii do žil. Díky do Zaječic.
21.4.2021 máme nachystanou snídaní, rodina se snámí loučí a my ještě stačíme poděkovat a jsme na cestě. Dojíždíme do obce Luže. Tady jsme měli přespat. Máme tak v nohách již 12 km, které jsme měli jet včera. Po přestávce na občerstvení pokračujeme směrem na překrásnou Litomyšl. Po cestě se dovídáme, že zítra s námi pojede koloběžkář ze Zábřehu. To už dudeme na Moravě. Rád by s námi jel, asi dva dny. Zastavujeme v krásném městě, Litomyšl, pak už jízda za Svitavy. Městem již jen projíždíme. Dnes jsme urazili asi 66 km. Blíži se večer a my si musíme najít místo na spaní. Koloběžky jsme dotlačili do lesíka, zde si můžeme postavit Honzův stan. Ten je super, počasí je stále přes den jen pár stupňů nad nulou. Lesík nás chrání před mrazíky.
22.4.2021 Brzy vyrážíme abychom se mohli co nejdříve setkat s Pavlem ze Zábřehu. Cestu přijíždíme, po loukách s popraškem jinovatky. Postupně se dostáváme na Moravu. Kopcovitou krajinou uháníme k Moravské Třebové. Zde se setkáváme. Pavel ten nás vede dál, podle jeho znalosti krajiny. Je tu doma. Povídáme si a spokojeně jedeme dál. Je to příjemné zpestření. Brzy si všímáme v povzdáli, hradu Bouzov, pod nímž projíždíme. Dojíždíme do Loštic a na pár hodin opouštíme Pavla. Vydává seza babičkou, my do tepla ke kamarádům Věrce a Laďovi. Máme si o čem povídat. Třeba, že zatím se setkáváme se slušnými řidiči i na fregventovanějších silnicích. Před pouti jsem od nového roku najezdil 600km a i tenkrát byli řidiči v pohodě. Když to beru pozpatku, pouti otvíráme kolobrndovou sezonu. Neni už na co čekat. Tak jdeme spát pozdě večer.
23.4.2021. Ráno nás Věrka s Laďou v Lošticích vyprovodili na cestu. Přidává se I Pavel. Patří jím díky za přistřeší a naplnění našich žaludků. Užíváme si chladného sluníčka. Na oběd jsme dorazili do Litovle. Jenže místo jídla jsme zavítali do mistního cykloservisu, Pramos s.r.o. Kde mi opravili znovu prasklý, držák na nosič, abych dojel domů. Zastavujeme se v Olomouci při průjezdu městem v opravované ulici kde byl jen průchod pro chodce, nás zastavil pár, který nás sleduje na facebooku. To bylo haló. Hezké setkání. Také jsme se vyfotili na místě kde jsem se ženil. Velká Bystřice. Jinak se nám s Pavlem jede dobře a je škoda, že zítra musí zpátky do Zábřehu.
24.4.2021. Chladný ale slunečný den nám nadělil koloběžkářku Martu z Bohumína. Projížděli jsme krajem Oderských vrchů. Místy ve kterých jsme jako mladý, často tábořil. Poblíž je vojenský prostor a tak se tam turisti nehrnuli. Vedle ještě romantické přirody, jsme se podívali i na Kunzov, Boňkov, až jsme skončili ve Střiteži nad Ludinou. Těsně předtím se loučíme s Martou. Ta vrací na místo kde si nechala auto. Máme dohodnuté nocováni u super rodinky. Janka a Honza Pilchoví se o nás skvěle starají a ještě dlouho společně debatujeme u šálku dobré kávy. Vyprávíme jím co jsme viděli a co nás čeká. Jasně nechali jsme prostor I pro jejich zážitky. Viděli jsme na dvorku stát loďku. A tak jsme vyzvídali, co a jak. Uléháme v postýlkách a necháváme si zdát o tom co nás zítra čeká, na po cestě do Štramberka.
25.4.2021. Ráno si uvědomujeme, že se pomalu blíží konec přejeudu Česka. Ve středu jsme v cíli. Neděle patří doprovodu na kole. UltraPepa se synem. Dalši krásny den. Kolaři nás dotlačili přes Nový Jičin, na okolo přes Kopřivnici do Štramberka. Také nám chtěli ukázat svá oblíbená zákouti. Ve Štramberku na náměstí se nám ozývá mistní koloběžkářka, Věrka s rodinou. Viděla nás jak tlačíme své stoje do kopce na rynek. Díky ní jsme měli i krasnou procházku mistnimi uličkami. Ve kterých se pohybují většinou domácí. Zatím jsme spali pod přistřeškem, s nadsázkou i v jeskyňce, v posteli, ve stanu, venku a dnes to bude ve stanu ale v garáži. Další rekonstrukce domu a garáže. Zatím co auto stojí venku, my si u vnítř stavíme stan. Jdeme do příjemného rodiného domku k mladým lidem. Asi s jednoročním dítětem. Super atmosféra. Dovídáme se, že mladá maminka nás kousek doprovodí na své koloběžce za město. Večer jdeme do garáže. Ještě si všímáme krásně osvětlené Štramberské Trouby, přímo nad zahradou mladé rodiny.
Konec poutě musíme z cesty na louku a do lesa. To už nás doprovází asi 5 lidí. Terén je rozbahněný. Najdenou stojíme u nejvýchodnějšího koutu Česka a máme vyhráno. Přátele, Věrka, Radek, Štěpánka, vnuk Hynek a další nás vítají s poutačem. 760Km je za námi. Ještě si po lehku, dáváme cestu na mezistátní trojmezí. Pak se na svých strojích vracíme zpátky na chatku. 